Slzy matčiny.

Tam v malé chýžce poupěti

sen milý víčka klopí,

a slzy z očí matčiných

mu něžná líčka kropí.

Ty slzy z líček dítěte

ret andělský jen stírá,

a se rtů strážných andělů

je nebe odebírá.

A v tiché noci májové,

kdy hvězdy jasně svítí,

ty slzy s nebe padají

a zdobí jarní kvítí.

Kde v sadu kvítků poupata

se snivě k zemi kloní,

tu na hlavinku skloněnou

jim nebe rosu roní.

Již vím, proč vezdy miluje

to kvítí každé dítko:

matčiny slzy zdobily

i dítka tvář i kvítko!