Slzy Vyšehradu. (V.)

Svět necháme jít kol a nemyslíme,

to zvláštní již se musí případ stát,

že všednosti jho protrhnem a sníme

a cítíme van od věčnosti vrat;

soud dějin, logika jich, v žití chvatu

jež dávno zvadly v starých frází škvár,

před námi tyčí se v svém majestátu,

před kterým chví se otrok jako cár.

Žel, že ty velké lekce souvislosti

jdou příliš pozdě skutkům v zápětí,

zní pozdě z pravidla v dny budoucnosti

a stojí tolik marných obětí!