Směr všaký se zde přežije

Směr všaký se zde přežije

a s trůnu k zkáze skloní

a bouře, půtky krvavé

mu umíráčkem zvoní.

Duch dějin nezná poklidu,

on základy vždy staví

a na nich stále pne se výš –

a zas se stavbou baví.

Vždy vrchole je daleko,

vždy nové kuje zbraně,

vždy za novou věc bojuje,

tu vědomě, tu maně.

On žije jenom proměnou,

což divu, že z nás lidí

přemnohý následuje jej

a za stálosť se stydí!