SMĚSKA.

Není role těžkých klasů,

snivý koutek lesa,

není louka s travou k pasu,

– je to horská směsa.

Hrstka vikve, ptačky, hrachu,

zrno ječné, žitné,

jak to zrovna v žití prachu

z pod říčice slítne.

Melivo pro panské mlýny

ač to není pravé,

přec tam padlo do zadiny

mnohé zrno zdravé.

„Zasej to,“ dí k hospodáři

v kraji selka hezká,

„na lukách i když se daří,

dobrá bude směska.“

Vyrostla ta míchanina,

až je milo zraku,

někde pozdní kopretina,

květ vlčího maku.

A jak se to do krmiva

pod večerem kosí,

koroptviček hejna divá

vybíhají z rosy. –

Zpěvák osil, zkosil v čase. –

Teď však rada těžká:

Směsa, – směska? – Dobré chase

u nás – je to směška!