SMĚŠNÝ SEN.

Vstal boháč, břichopásek. Dlouho,

ach dlouho trvalo to, skvosty

než všecky na své tělo připjal:

dnes čekal zvláště vzácné hosty.

Posléze v rukavičky vtlačil

své panské ruce; do zrcadla

se vrhl, zdali přednosť žádná

mu netečností neodpadla?

Spokojen vstoupil mezi hosty

a v brzku v rozmaru se brodil:

„Já sen měl – fi donc! – je to hrůza,

tak jak živ jsem si neuškodil.“

„Sen? Jaký?“ – Pošeptal to přece –

smích nejbujnější zvučel sálem

a jemu teprv směšným zdál se,

že byl by smíchem zhynul málem.

„Aj, slyšte! Smích vás jistě schvátí

a raději se držte stolů:

Dnes zdálo se mi, že mám ruce –

zhyzděny obě od mozolů!“