SMÍCH.

Rád mám ten smích, kterým se smějí děti.

Toť vodotrysk, jenž v duhách k nebi letí,

toť pták, jenž v písni s blankytu ti praví:

Nech vzdechu, hleď, ten život je tak smavý!

Rád mám ten smích, jímž dívčí ret se chvěje,

jak stříbrný když zvonek do závěje

svým čistým zvukem padá, zvoní, zvoní:

Je láska pro svět a svět celý pro ni!

Však znám též smích, a tím se muži smějí,

když po lásce a po snech, po naději,

a není bolu v slze, vzdechu, hříchu,

co bolesti, co pláče je v tom smíchu!