SMÍCH. (I.)

Ten smích byl lehký jako pěna,

a přece těžký jako skála.

Neznámá stála na ulici žena.

Jak se smála!

Chodili mimo lidé,

slyšeli smích

těžký jak skála,

lehký jak hřích.

Vzdálený, cizí

myšlenkou a snem

formuloval jsem

smích, který mizí.