Smích ostrý často pohrdlivě zněl:

Smích ostrý často pohrdlivě zněl:

Ve volném vzduchu lehce se to hýří,

ba stačí místo křídel také chmýří,

by planý snílek k prázdným stínům spěl

a ještě cennějším se blouda měl,

jenž drsnou cestou práce bohatýří

a zákonů – vždy dvakrát dvě jsou čtyři –

ku poznání a ku vědění šel.

Jak zbytečným je smích i hrdá zloba!

Sám orel, který nad vrcholy krouží,

až k jasným hvězdám přece nedoletí,

a mudrc, byť se prodral slupkou třetí,

do jádra věcí přec se nepohrouží;

buď svatými, buď směšnými jsou oba.