Smích.

Tak perlivě jí úsměv ze rtů zvonil,

jak tisíc ptáků když se rozpěje,

a my jsme byli, jak když zavěje

přes klasy vítr, – tak nás všechny sklonil

ten její smích.

To děvče, bůh ví jak to všechno bralo;

nám každému se, že nás má rádo, zdálo,

a ona jen se smála, tak smála!

Nic zlého jen si nemyslete o ní,

to byl by hřích!

Nám každému se do dnes stýská po ní,

z nás do dnes každý stich,

když vzpomene kdo na ten dětský smích,

jímž zasmála se, a pak dokonala...