Smím věřit?

Smím věřit?! teď, ó kouzlo lásky svaté,

kdy jeseň počíná juž krajem jít,

a na cestu si hází listí sváté

a kol jak v duši počíná se tmít?

Smím věřit?! Kdy juž sotva víc nás zmate

sen bláhový, jenž rozchvíval náš cit,

že srdce žárem touhy rozehřáté

si žádalo tak věčně snít a snít?

Kdy anděl svatý v slzách odříkání

a v smutku hlubém nad námi se sklání,

kdy kolem sníh a kolem jenom led,

že teď a v srdci tvém mi zplane květ,

a v duši mou, kde počíná se šeřit,

že vůně jeho padne – rci: smím věřit?!