Smír. (I.)

Slyš, drahá, nad sšeřelým krajem

stlumená hudba zvonů zaznívá...

teď je tu chvíle, kdy se otvírají srdce,

hodina odpuštění, hodina vášnivá.

Nuž, nakloň srdce své a zpovídej mne,

ty květy kolem svědky jsou mé lítosti!

nuž, rozhřeš vinu mou, bych očistěn zas mohl

v tvé stonout náruči a zapomenout svojí hříšnosti...