Smír.

Kdys v květných jsme kráčeli lukách.

„Jak všecko zde květe a hraje!“

„,Jak všecko zde pro hroby zraje!’“

Ty v lásce, já chvěl se v mukách.

Kde náruč je jediná, v níž

by úsměv tvůj s trudem mým splynul?

A z temnoty večera kynul

nám červánky věnčený kříž.