SMÍR.

KDYŽ člověk usnul v první den

jsa vyhostěncem z rajských bran,

přistoupil anděl v jeho sen

a pravil: „Slitoval se Pán.

Jest na vždy zavřen rajský sad

a člověk bude synem běd,

však Pán, hle v srdce klade rád

ti nesmrtelné lásky květ.

Jak v ráji rost, tam bude kvést,

by, v zoufání když člověk kles

jak usmíření ratolest,

se od země pnul do nebes.“