SMÍR

Je prázdno ještě v srdcích po těch všech,

kdož odešli v svět, aby umírali

loupežně postříleni, uvlečeni

církvemi, králi.

Tam v dálce u nezvěstných hřbitovů

žal matek, milenek se vrbou schvívá

a dosud truchle slzou, vzpomínkou

v nich dobolívá.

Než, přec zas láska teplá hnízda má,

tu nad kolébkou matka s písní v noci,

a nad pracovním stolem nové dílo

se vrství otci.

A z chalup, z polí, z dílen, továren

klid práce oddýchá, kam oko patří,

neb z měst i vsí se potkávají dnes

s pozdravem bratři.

Nepřátel děti sbratřují si svět

a vše, co nenávisti mluví slávou,

zarůsti dávají, jak hřbitovy

květy a trávou.