Smíření. (III.)

Hněvem proti sobě nakvašení,

Chystají se oba k válce nové

Jako kdesi rozdráždění lvové. –

Žádný není z nich snad k ukrocení:

Darmo sousedové k smíření

Namítají jim svá navržení,

Marné jest i chotí kvílení,

Jejich hněv – ten není k udušení. –

Tito zůřiví však odpůrcové

Věnceslava svatého

Ejhle! nábožní jsou ctitelové!

Pomocníka mocného

Krůvoj, též i Beneš vroucně vzívá,

Za vítězství slavné prosí,

Slzami své líce rosí,

K nebi upiatým se okem dívá. –

Ku každému z nich se staví

V sladkém snění svatý Vojvoda,

Laskavými slovy praví:

„Nemáli-tě potkat nehoda,

Svatě tobě přikazuji,

Přísně tebe zavazuji;

Abys odebral se bez prodlení

Svítáním hned z hradu – v blízký chrám,

Jenž je vzdělán mému ku poctění:

Pak ti slavně zvítěziti dám. –

Kdo v něm pobožnost svou konat bude,

Toho ostříhá má ruka všude!“