Smíření.

O, otevřete okna před mým ložem –

je dokořán chci otevřeny mít!

Již k lesu přišel lovec se svým rohem

a zpívá, zpívá, že prý možno žít.

Dnes okna dokořán! A spusťte tíhu závor,

mne večer se vším usmíří a naději mi dá.

Hle, v dálce slavnost je a vlaje nad ní prapor,

jenž o mém smutku neznámým vesele povídá.

O, město ledové, paprsky Jara se rozhřívající

a skličující, kdož nebydlí v něm.

O, hudbo májová, při zemi chvějící se,

již v touze Zrání Slunce vyláká,

bys tryskat mohla v štíhlé lesy fléten.

Na prsa mi kleká smíření...