SMÍŘENÍ.

By Adolf Červinka

Smíření přišlo... Stručný list

zvěstoval mně to rázem,

v očích se tmělo, jak by sníh

hustě se sypal na zem...

Dlouhá ta léta opuštění

mrtvá a jednotvárná

najednou vstala v duši mojí,

vidění všecka marná!

Musím tě zase brzo zřít,

ty, která držíš v rukou

nejvyšší štěstí, která též

bolest znáš budit prudkou!

Jako by duší zašuměly

peruti černých ptáků...

Cítíš, jak léta opuštění

zatměla srdce v mraku?