Smíšek.

Poskakoval po zahradě

kadeřavý hošíček,

vyhazoval do povětří

květinový košíček.

Potom stanul u zábradlí

u kaliny poupěte.

„Proč pak se jen stále směješ?“

ptala jsem se dítěte.

„Proč se směji?“ a tu nový

smích mu skočil na líčko,

„že mi Pánbůh zdraví dává

a že svítí sluníčko.“