Smrt a skřivan. (I.)

S Kollara prachem rakev již

do vozu byla vložena,

nad zástupy se snesla tíž,

do zvonů zpěvu ozvěna.

V před valný průvod měl se hnout,

tu na orloji v pochod hnán

se apoštolů začal snout

všem známý zjev. Tu s Petrem Jan

se chýlil okna u kraje,

i Kristus v sled všem žehnaje

se při kohoutím zpěvu mih;

Lakomec měšec k Smrti zdvih –

Ne! Kostroun zakýval,

se přes náměstí plné zadíval

a zvoncem trh, jak chtěl by říci:

„Jste mými tady všicci, všicci!“