Smrt a skřivan. (II.)

A slavný průvod hnul se v před,

o poledni u cíle stál.

Být rájem zdál se celý svět,

jak v máje pohodě se smál.

Nad otevřený, tmavý hrob

již věštce rakev složena

pod tíží věnců, stuh a zdob...

do zpěvu zvonů ozvěna

se snesla, v kazatele hlas,

jenž dojat nad hrobem se třás,

vpad skřivánka zpěv, se stem ech,

nad hlavami on jásal všech,

všech zraky přitáh, teď

jak smrti z rynku chtěl dát odpověď:

„Za zpěvem mým skráň vzhůru všicci,

jest život jen a vítězící!“