Smrt a život.

Víš, co to smrt? Sám u stolu i v loži,

bez dětí žít i sester, beze druhů,

bez matky, ženy, pouze hejna sluhů

mít kol neb pánů, jimž být za podnoží.

Dnů budoucích mít dráhu plnou hloží,

kam šlápneš, bolí rána v krve pruhu,

být bodem cizím vně všech lidstva kruhů,

bez víry v jiné, v sebe, v milost boží...

Toť, milý, smrt jest. Ale v míru sníti

kdes blízko chrámu, vidět skrze hlínu

tvář uslzenou matky, přátel, synů,

Jich žalem chvět se, v jejich mysli žíti,

být čekaným a čekati je k sobě,

to jesti život, věř, a třeba v hrobě!