SMRT BÁSNÍKOVA

V tvůj pokoj naposled jsem vešel. Šeré stěny,

Prach, spousta pavučin – sem chabrus chodí jen...

Tvé knihy po zemi, a stůl tvůj opuštěný,

V neladu, truchlivý, pln smetí, povržen...

Již se stěn obrazy sňal dědic... Ruka čísi

Skříň nyní otvírá, jež truchlí prasklým sklem.

A stará pohovka, kde lehával jsi kdysi,

Se kupci nabízí i s rudým přehozem...

Po spoustě papírů teď chabrusák tu šlape,

Jenž přišel kupovat a hvízdá spokojen...

Příteli básníku, teď teprv smrt tvou chápe

Mé srdce sevřené a cítí osten její...

A zatím, lenošku co zvolna odnášejí,

Mně zdá se, mládí mé že mrtvé nesou ven.