Smrť Dne.

Žeh Slunce rudou oběť zapálil,

krvavou oběť v horách západních –

Dne oběť. Žhavou krev chladnoucích žil,

krev Dne, vylil po stupních oltářních,

po stráních hor... tou krví potřísnil

rouch obětních, přikrývek čistý sníh,

sníh bílý, který chtivě ssál a pil

poslední život Dne žil hasnoucích.

A hořel Den – krev k nebi stříkala –

v mohutných proudech tekla obzorem...

Den v agonii těžké umíral...

Zčernalým vzduchem tekla vůně mdlá

vyhaslých svící – Černým příkrovem

mrtvolu do rakve Čas zavíral...