Smrt Heraklova.

Ký drsný hlahol ve hlubinách lesa?

Kentaurů v chvatu běsný zástup divý

poráží kmeny, snáší klest a dříví

a vrší hranici až po nebesa!

A Herakles juž v žhavém rouchu Nessa

se vrhá v žár, jejž pochodní sta živí,

v něm blednou ořů Héliových hřívy,

svět chví se děsem – Dejanira plesá!

A teprve když oblit světla clonou

se héros vznáší bohů ku prestolu,

co dole skály, pláně v kouři tonou,

se vrhne na zem, cítí, jak jest malá,

neb vidí nyní ve šíleném bolu:

Msta její jeho triumfem se stala!