Smrt. (I.)

Bedlivě když křehký stromek hlídá

Člověk v ourodné kdes zahradě,

Pilnosti své někdy k náhradě

Sladké ovoce pak z něho jídá.

Častokráte ale na něm vídá,

An mu neslouží zem ve sadě,

Žeby stát měl v jiném oupadě;

Tam ho vsadí – potom plody vydá.

Smrt zde člověka když zachvacuje,

Z prostředka ho přátel vytrhne,

Hmotné tělo jenom usmrcuje.

Druhá polovice však se vznese

Zhůru, tam se k tvorci uvrhne

A ovoce spanilejší nese.