Smrt. (II.)

Na paloucích pod kosou vše padne:

Stéblo, poupátko snad nesoucí,

Travka i bylinka kvetoucí,

Časem jejich krása mizí, vadne.

Podtíť sekáči jest velmi snadné

Zhůru travičku se tahnoucí,

Jeho ruka kosou vládnoucí

Nevyhýbá rostlině se žádné.

Kosa smrti zůřivěji drtí

Napořád zde světa v oboru,

Všecky tvory bez milosti smrtí.

Její kořistí jest pacholátko,

Co jen patří lidí ke zboru:

Kmet i mládenec i nemluvňátko!