SMRT ILLUSÍ.

Špinavá vody změť se s řevem valí v dáli...

Tu ruka, noha tam se noří z bílých pěn...

Kdo určil mrtvým těm ve vlnách věčný sen?

Kde hroby jich? K jakému tíhnou moři?

Hřebeny pěn sklouzají po ňadrech

nádherných mrtvol, jež se z kalu noří...

Jen vod je slyšet řev a pláč a vzdech,

když v bílé boky žádostivě sází

rty svoje vlna...

Je obloha podivných mraků plna

a v dáli stržených je vidět obrys hrází...