SMRT INNOCENCE IV.

– – to nebyl sen – od oné noci cítím,

že zemřít musím – Klam a šalba pekel

mě porazily – Bůh nevěděl o tom –

V té noci ulehl jsem přemýšleje,

jak rozšlapati plemeno to hadí,

jež Friedrich, kacíř proklatý, zde nechal,

když peklo vzalo k sobě duši jeho –

I usnu – V tom se zdá mi: přijde Robert,

z Lincolnu biskup, zrádce ten, jenž stranil

kacíři Friedrichovi – v ruce berlu

a hledí na mě – vykřiknout chci na něj,

však hlas můj ukován kdes v hrudi sedí –

chci povstat, zahnat ho – a mrtvě leží

mé údy – ani prstem pohnout nelze –

Jde oheň hněvu krví mou a tělem

a marně – jako mrtvola tu ležím –

A jeho jazyk rozvázal se v zlosti –

že špatný pastýř církve jsem, ba škůdce

stád křesťanských. – Že křivdím Friedrichovi

a prokletí má Bůh že neuslyší. –

Že císař dávno před papeži býval

řidičem světa. – A tím, že jsem nasil

v křesťanství rozbroj, že jsem pomocníkem

já Tatarů a vrahů saracenských. –

Že hrabiv jsem a lakotiv jen zlata,

že anglickou zem vyssál jsem i jiné. – –

Tak lál mi Robert a já hnout se nemoh,

a on to viděl – i zdvih berlu svoji

a – sveřepec – mě, pastýře bil svého –

až ruka umdlela mu – potom vedl

držadlem jejím ránu k boku mému

a přirazil vší silou – – Tu jsem procit

a vykřikl – však tentam byl už padouch. –

Od noci oné cítím bolest strašnou,

ničivou v boku – vím, že umřít nutno. –

Bůh ponechal mě tehdy bez ochrany. – –

A Manfred, bastard zmije hohenstaufské,

zbil vojsko naše – kardinal, náš legat,

jen stěží spasil holý život z pole. – –

Slyš Bože, jmenem tvým já přisah kdysi

při svících rozžatých a nad hostií,

že zničena být musí zmije mrzká

a vyhuben rod její do posledka –

i hnízdo spáleno, kde pelešila –

tvým jmenem přísahal jsem – slyšíš, Bože? – –

Svět nejde v řádu – přijde taký biskup

a papeže zbít troufá bezbranného – –

– – a co vy zde si rvete vlasy, roucha

a skučíte a řvete? – Kdo jste, rcete? –

Vás nepoznávám – – Ah, tys neteř moje

a tamo druhá – synovci jsou tu ti –

proč naříkáte? – Což vás nezůstavím

zbohatlé všechny? – Bídníci, co chcete?

Co ještě chcete? – Pro vás jen jsem hrabal

a lakotil – a dopřát byste mohli,

bych v smrti chvilce poklidu měl trochu...