SMRT. (IV.)

Ne Smrti dech, nás pouze loupí Čas

o vše, co svým jsme mohli zváti, dravý spěch,

jenž nedopřeje plně užít žití krás –

ne Smrti dech;

spíš zloba lidí, více vlastních vášní žeh

pod oči vrásky vrývá, sněhem kypří vlas,

že sebe nepoznáme ani po letech.

Když v posled nad plody jsi Hesperid se třás,

tvůj vlastní život volal: „Pryč!“ a „Nech!“

tvůj život, matnou bludičku, tvůj život zhas,

ne Smrti dech.