SMRT LETCOVA

Svůj osud vyzval's. Hrdý pohled, přímý

Do éteru se zaryl vzdorně, temně.

Pak pad' jsi, orle, s křídly rozpiatými

A mrtvé tělo vrátil's v náruč země.

Vylétnout prudce – v ráz se roztříštiti –

V tom hlubší výzva osudu jest skryta,

Než v nejistotách těkat sem tam v žití,

Jak na hodinách kyvadlo se kmitá.

Já zdravím tebe! Nejkrásnější smrtí

Tvé tělo, letče, navždy osud drtí,

Však pohled tvůj, ten nemře. V dobu příští

Dál upřen jest a v říši Nekonečna,

Dál zří v hloub nebes, pokrytou hvězd tříští

Jak rozbitým snem závratného Věčna.