Smrt na samotě.

By Adolf Heyduk

Zatáčkami, jež vždy ouží

na srna jak štvaný chrt,

nad kleslou mi hlavou krouží

sivě rozkřídlená smrt.

Tuším ji; jak skřivan s kříku

slétám z ruchu v samot skrýš,

leč i tam mě po výkřiku

najde – lapí mnohem spíš.