Smrť Panny Marie.

Jak den, kdež večer v zlato moře klesá,

plá nachem zem a hory vlny lesa,

jak slunce zářící se v hrob svůj sklání,

hle, Matka Boží v tichem umírání.

To ráje předzvěsť, čím jí srdce plesá,

duch její orel vzlétá nad nebesa,

co plane tvář jí v božském usmívání,

hled její nemá slz a ústa lkání.

A vzduchem jak by tóny zašuměly

tak tajuplné, snivé – a tlum skvělý

hle z brány nebes k ní se nese, k loži;

to andělů dav, prostřed Syn je Boží

a v náruč jímá Matku – k srdci vine...

oj v loktech těch se sladce odpočine.