SMRT STARÉHO LUKÁŠE (I.)

Ještě pokos, ještě ouvrať –

a je konec žní.

V bledé nebe věsí se již

srpek měsíční.

Kráčí Lukáš opálený

mezí k potoku.

Hoj, kdos jiný – taky s kosou –

jde mu po boku.

„AIe to je jednou trefa –

odkud, kmotra, ty?

Bílá, tichá – do roboty,

nebo z roboty?

Beztoho mi dlouho trvá

dnes ta cesta k nám.

Půjdem spolu, pořečňujem –

já dnes nespěchám –“

Kráčí Lukáš s pole domů,

kráčejí dnes dva.

Pán Bůh taky kráčí nebem,

světy rozsévá.