Smrť sv. Jakoba.

„Ó synu můj! má ruka žehná Tobě;

juž vínek trnový ti na skráň splítá

zášť fariseů – na dně duše skrytá,

jak zmije, jejíž neujdeš víc zlobě;

však neklesej v té chvíli teskné v mdlobě,

co život tobě? trýzeň okamžitá?

je tobě smrť jen branou, kterou svítá

zář věčná tobě připravená k zdobě.

O jdi jen, duch můj tebe doprovází,

nechť v cestu posměch lidstvo tobě hází,

v té době zvedni zrak svůj v slzách vzhůru,

tam kyne Pán ti prostřed rajských kůrů“ –

a Maria dlaň vztáhla žehnající. –

Když k smrti šel, měl sladký úsměv v líci.