SMRT. (V.)

Ach, oči lásky! Ty že musí, musí, musí

pod černou hlinou spáti bez otázky,

že bílé hrdlo ta prsť neúprosná zdusí

i oči lásky;

v pavučin změť se změní lehké, zlaté vlásky,

a proto lidské srdce tolik bídy zkusí,

a proto přijdou šediny a proto vrásky!

Kdy Tvůrci samému se ten řád věků zhnusí?

Ždát kdy bych splnění měl o vzkříšení zkazky,

ne pro sníh ňader, ne pro vlas ten rusý –

jen pro ty oči lásky!