SMRT VEDLE BYLA.

Smrt vedle byla – a my nevěděli.

Jen oči naše stále setkávaly

se v plaché otázce, o poklad malý,

jen o své dítě více jsme se chvěli.

Jak kvočna svá se bojí o kuřátka,

když v oblaku kdes tuší nebezpečí,

tys náhle umlkala v toku řeči,

strach o dítě tvá dusil slova krátká.

A po špičkách druh kolem druha chodil,

prch’ od nás smích a radost z domu znikla,

rty tiskli jsme, by ústa nevykřikla –

jen úzkost podivná náš byla podíl.

Až v třetí den, když zvony lkaly bolem,

v dům sousedův když černé máry vnesli –

my beze slova v náruč si klesli:

teď věděli jsme, smrt že přešla kolem...