SMRT. (VI.)

Ó, Smrti, dost! Jen jednou Anděl pravil

nad kamenem, jejž nadzdvih, rajský host.

Proč Smrt, když cíl se člověk hledat neunavil?

Ó, Smrti, dost!

A nejsi-li přec duchů jediný ten most

ku Věčnosti, proč by se nezastavil

ten šílený tvůj běh, proč hřmít má na Věčnost?

Ó, miliony spících, jež tvůj Samum zdávil!

Jen perlu citů jen, myšlenek zářný skvost

v tvém kelímku když tvůj žár neroztavil?

Ó, Smrti, dost!