SMRT ZPÍVÁ

Ten z dálky svist, jenž nově ranit zná,

se zabod v srdce nezahojené.

Smrt, víříc listím, jeseň větrná,

z nás na nikoho nezapomene,

smrt zpívá v lesích nad zrcadlem vod,

jde táhlý šum, jenž nezaburácí,

a srdce, v něž jen hloub se vssává hrot,

zní božstvím strun, než dovykrvácí.