Smrť zrádcova.

Jest sevřen Zader. Udržel se bojem.

Však padne hrozným, velikánským strojem,

jímž města toho rodák na svou hanu

sám rozmohutnil sílu Benátčanů!

Stroj stojí hotov před žasnoucím zrakem. –

Jím těžký balvan vzlítne jako prakem,

a města hradbu rozrazí jak hračku.

Stroj opuštěn – stojí. – Chyba! Vojsko reptá,

že smluven s městem, mnohý už si šeptá.

V tom strůjce zlostně skočil na houpačku.

Stroj spustil se a strůjce děsným kmitem,

jak černý pták, se mihnul pod blankytem.

Tak sám svým dílem do města byl hozen,

kde na předpraží domu, v němž byl zrozen,

leb jeho v střepiny se roztříštila.

I v mrtvém stroji spravedlnosť žila!