SMRT.

Proč v hlavě mé již táhnou pavučiny

své šedé divné sítě zaprášené

jak v klenutí, kam dávno lehly stíny,

kde věci sešlé jsou a opuštěné?

Mlh závoje proč v hlavě mé se předou,

proč milencem jsem sešlých věcí vnady,

a rád mám slunce zimní záři bledou,

jež krášlí zašlých illusí mých řady?

Proč mlhy jezer bílé, zelenavé,

jež luny světlo zachytily, vsály,

mi v hlavě skryly paprsky ty smavé,

jež v dětství všude kolem plápolaly?

Proč netopýři v hlavě mojí visí

jak v sklepení klenutí vlhkém, tmavém,

kde ptáci jsou, co hnízdili tu kdysi,

motýli s paprsků již hráli davem?

Proč ženy náměsíčné, choré, bledé

a jedy prosáklé a plné hříchů

v mé hlavě skládají závoje šedé?

Člověče dobré vůle, dál jdi v tichu!...