SMRT

Stromy kvetly, vesna vstala,

do vesnice Smrt se brala.

Malá, stará, suchá žena,

do plachetky zahalená.

A jak jde tak stínem snětí,

vstříc jí dětí zástup letí.

Hoši, dívky, plamen v oku,

v smíchu, křiku, písni, skoku.

Napřed děvče ve svévoli

máchá cárem na své holi.

Vzadu dítě střevíc ztrácí,

hafani a košiláci.

„Kam pak, děti, kam tak s plesem?“

– „Vidíš přec, smrt ze vsi nesem!“

„Vida!“ Smrt dí s klidným zrakem,

„a co s ní teď, s nebožákem?“

Děti v smíchu, v jednom reji:

„Do rybníka hodíme ji!“

A již pádí chumáč k předu.

Smrt jde zvolna v jejich sledu.

U rybníka jásot jarý:

„Top se, smrti, vari, vari!“

U rybníka křik se zvedá.

Co se děje? Běda, běda!

Psi zle vyjí, děti lkají,

lidé z chalup vybíhají.

A než mine krátká chvíle,

nesou z vody dítě bílé.

Rtíky modré, čílko z ledu –

Smrt jde do vsi v jejich sledu.