SMRT

Cirk pln je řevu, vzduch pln prachu, varu,

zrak davu pichlavý v bod jeden stopen,

kde krví svojí parnem schnoucí skropen

na písku leží otrok ve lvím spáru...

A caesar zábavou, jež tolik darů

mu skýtá v nudu, kterou není schopen

se ani usmát, nad zábradlí sklopen

se kochá řevem lva, jenž plane v žáru –

Smrt ještě cuká v nataženém svalu,

smrt ještě váhá, krve proud chce stavit,

leč duše prchá, pije z Lethe kalu

tu vodu smrdutou, jež mrazem zebe,

a smrt, ač nechce, musí tělo zdávit, –

ač, caesare, by raděj měla tebe!