Smrt

Co kráčím světem, od roku k roku

cítím tvou blízkost v každém svém kroku...

V mých prsou život a srdce znění tajemné –

a ty jdeš tiše vedle mne...

Jsi asi, čím je za větou tečka.

Jsi jako sestra, která mne přečká

a cosi zdědí; – jsi jako přelud, jako sen –

jsi jako nežádoucí z žen.

Tak lhostejná mi, jako bývá

ta, která za mnou náhodou se dívá,

jak člověk v zamyšlení hledící

za chodcem dlouhou ulicí...

A přece, vím to, tvá bytost celá

jen po tom touží, aby mne měla...

Jdeš tiše za mnou – své sítě předeš

a jednou – jen jednou, však jistě mne svedeš...

A marně týdny, měsíce, léta

zpívám ti písně o kráse světa...

Jako pes věrná, jako stín tichá za mnou jdeš,

a přec mne jednou zakousneš.