SMRT

Ó děsný zmar šel životem

v těch chvílích, kdy jsi byl tak hrd

na naši lásky jistotu!

Smrt kolem domu chodila.

Smrt!

A já jsem četla listy tvé,

před mrazným jejím pohledem

i naše štěstí stálo tu.

Jak vlídné hvězdy zlatistvé

tvá všechna dobrá slova vroucí

v ty strašné noci zářila,

kdy hleděla k nám do oken

studená, němá, zavilá...

A přišel den, ó hrozný den,

kdy vplížila se Všemohoucí,

až přes náš práh si pro kořist...

Však ten, kdo zmítán na loži

již čekal, až svou suchou dlaň

na jeho čelo položí –

ten, bohudík, dnes čilým jest.

A přec, ó slyš, ty v daleku,

má Všemohoucí svoji daň...

Ta vzala všechen zlatý svit,

jenž v oněch nocích pro mne plál,

zář všechnu cítila jsem mřít,

když mrazný její dech tu vál,

ó běda, běda člověku,

jenž s mrtvým srdcem žije dál.