SMRTCE DO PAMÁTNÍKU

Myslíš, že bojím se objetí tvého,

panenko Smrtko studená?

Myslíš, že muži kalibru mého

chladnost tvá něco znamená?

Hubičky tvoje vlhky jsou trochu,

že mnohým to až zatřese.

Ale znáš způsob některých hochů?

Honem se dá a utře se.

Však se mne nemůžeš držet jak kleště,

bude to mžik jen jediný.

Ty na svět zdejší náležíš ještě,

a já přec spěchám na jiný.

Pro tebe, milá, tam přístupu není,

tož zanech toho škádlení!

To není věčné zasnoubení,

toť odbytné jen loučení!