Smrtedlnost

Ztuž mysl, nic se neboj, nelekej, nestraš smrti žádné;

Z níž nejinéholi máš co čekat, věru konce neřestí.

Proč o život se bojíš? běh musý cýle dojíti.

Zdaž udržíš bázní? drže brž jej, v ztrátu ti přijde.

Kdož dal ubezpečení životem, mezy pastmi chodícým?

V zysk tedy každý den sobě měj následujícý;

Nech smrti bázně, radímť, poněvadž vzniknouti nemožné:

Když se bojíš, co minouti nemůž, tím více se trápíš.

Když všechněm dává se život nám právě nejistý.

Zlých z smrti nic se lidí neradůj, když náhle připadne:

Sám šťastný, k smrti kdo jsa hotov, jakkolivěk umírá.

Sám životem dlouhým se nekoj, smrti vzdálené neklaď.

Kamkoli sám kráčíš, jako stín, všudy jak v boku kráčí,

Býti podezřele živ nechtěj! nebo věc to mizerná

Býti co pod pastí, na tě když kdož pakkoli číhá.

Nápoje tak a potud, jak potřeba káže, užívej:

Za zbytkem jde nemoc, y smrt sama z zbytku pocházý.

Snad se divíš, prostým že sem vypsal toto veršem?

Tak to pojít párem veršíčků kázala krátkost.