Smrti.

Jen jiskru lásky dej nám dříve v žití,

v tu bludnou pouť, jež skončí u hřbitova,

jen drobný koutek, v němž se hnízdo schová,

a v něm nás nech na chvilku zapomníti.

A silou čistých duší šťastnu býti,

a sníti činy, mládnouti v nich znova,

a boha tušit pravdy věčná slova,

ta, jimiž v blescích Kříž a Sinaj svítí.

A pak, až v podzim život nachýlí se

jak jabloň, jež je plna plodů zlatých,

ó vem nás sobě, den kdy k spánku tmí se.

Dej klid nám dlouhý píti bez úkoje

a cítit měkkost dlaní matky svatých –

vždyť jsme, ó Smrti, všichni děti tvoje!