Šmule na koni.

Žádný v světě rajterák,

husar emberák,

žádný kozák donský,

jezdec mordiÓnský

ani beduin,

zkrátka žádný matky země syn

nevypadá v sedle

na koni tak statně,

krásně, majestátně,

jako židák Šmule, hned tu vedle.

Jednou skrze panský park

rajtoval kams na jarmark;

tam se Arab jeho čehos lek',

dal se na útěk.

Židák, chudinka,

myslí: poslední to moje hodinka!

V tom an zpropadeně

jede bez úzdy tak,

bez střemene,

sedě koni svému v postrku

brzo vzadu, brzo na krku,

potká maně

s ním se Maušl z Tmáně;

zastaví se,

holí v zemi zakotví se

a pak ptá se samý smích:

„Kam pak, Šmule, kam

na tom kladrubáku tam?

Hnáti koně tak, toť velký hřích!“

Šmule dí pln zlosti: „Blesky boží!

on se ještě ptá!

Což pak vím to já,

kde mne bláznivá ta herka složí?!“