SMUTEČNÍ (I.)

V bažiny cesta vždy se stáčí.

V zahradách žluté růže pláčí.

Jediný květ, mdlý, smutný květ!

A všechno skrýt a vším se chvět!

Jediná noc, jež nemá rána.

Poslední lež už odelhána.

Jak vítr do krajiny vane,

sní strom, že větve upoutané.

Už dlouho marně doufal strom,

– že milosrdný někdy hrom.