SMUTEK ČEKÁNÍ.

Na soutoku dvou řek, z nichž jedna morosní a chmurná Sibylla –

jsem dům svůj vystavěl a čekal jsem, že přijdeš, jak jsi slíbila. –

Na soutoku dvou řek, z nichž druhé řečiště se v parabolách ztrácí,

jsem skřížil ruce své a zvykal myšlence: co mého jest, to brát si. –

Na soutoku dvou řek přírody souzvuk jediné srdce lidské

jen rušilo svým nedochůdným tempem pomalým – – Profylaktické

jsem opatření činil všemožné – to přísahám ti – (proč? snad vím to),

by žádné druhé srdce se nepotkalo se sirým srdcem tímto. – –

Na soutoku dvou řek, z nichž každá záhadná a poniklá a děsná,

jsem prohrál partii, když staré tradice jsem budil ze sna.

Na soutoku dvou řek jsem – ruce na prsou – stál dlouho zasmušený;

do třásní pláště mého stříkaly z vln špinavých syčící pěny

a praskaly – – Na plášti řasnatém špinavé maje žvance,

svým Smutkům slavnostní ku tvému adventu jsem dával ordonance.